RECENZE: KNIHA PĚTI KRUHŮ – MIYAMOTO MUSASHI

26.11.2021

Hned na úvod musím přiznat, že jsem nikdy nijak extra nevyhledával knihy, nýbrž nebyl jsem jejich milovník. Když někdo přede mě hodil knihu a já ji musel přečíst, hodil jsem ji raději daleko za hlavu. Absolutně jsem nebyl aktivním čtenářem a chodíval jsem kamkoli s myšlenkou, že je to pro mě ztráta času. Za poslední roky jsem však změnil názor. Možná to bude tím, že jsem zvolil jiný životní styl, možná to bude tím, jakým způsobem se snažím zdokonalovat, studovat. Prostě našel jsem novou vášeň, nové hobby. Samozřejmě si neustále kladu na srdce, že to může být lepší, ale také se snažím držet nějaký vyvážený balanc mezi svými zájmy. Taktéž musím mít náladu, svůj klid, své pohodlí, abych se mohl stoprocentně soustředit na děj a hltat každé písmeno na uvedené straně.

Jsem celkem velký sportovní fanoušek i maniak v jednom. Kdo mě zná, tak celkem ví v čem se pohybuji. Pokud jsou tu lidé, kteří to neví, o tom Vás přesvědčím v budoucnu. Jsem aktivní sledující bojových sportů hlavně v oblasti MMA, domácí scény, která se bere na vrchol, kde mi neunikají ani domácí hvězdy. Dlouhé roky sleduji Jiřího "Denisu / bjp " Procházku. Pro mě je tento člověk dříč tělem i duší s velkou pokorou, pro mě velká osobnost českého sportu, vzor a inspirace v jednom. A právě díky jeho vyjadřování v rozhovorech o této knize, jsem měl touhu ji mít.

Nejen, že mě lákalo si ji koupit, mě lákalo si ji i přečíst. Zajímalo mě, co se vše v ní skrývá. A to i z důvodu, že jsem milovník Japonska, japonské kultury, japonských dějin a japonské filozofie. Při doručení knihy jsem utíkal z práce na poštu. Byl jsem celkem natěšený a do kopce jsem se celkem nadřel, protože já vůl jsem nesl celkem velký balík s velkým počtem knih, které jsem si objednal. Byla potřeba naplnit knihovničku. Co se dělo po příchodu domů, si nechám pro sebe. Nicméně při pohledu na knihu jsem měl na paměti slova: "Nesuď knihu dle obalu," a když jsem ji otevřel, ihned jsem si ji zamiloval.

Proč? Celkem rychle jsem zhltal úvod o historii středověkého Japonska. To, že samurajové byli považování za elitu, ale ve skutečnosti neměli žádné prostředky k obživě. Narazil jsem na něco nového o čem jsem neměl ani potuchy. Zaujaly mě základy kendó a zenu, což je cesta meče v Japonsku synonymem vznešenosti a urozenosti. Učení samuraje, o které jsem se začal zajímat více, i když upřímně ještě mě čeká dlouhá cesta k totálnímu pochopení. Hlavně život samotného legendárního samuraje Miyamota Musashiho. Muž, který nikdy neprohrál žádný souboj. Účastnil jsem několika bitev. Část života strávil mimo společnost, svůj život zasvětil hledáním osvícení, celoživotně hledal princip, aby našel uvědomění své cesty. Stratég, který ukázal skutečný vzhled života samuraje.

Kromě nádherných ilustrací jsem našel i spoustu originálních myšlenek, které jsem si s radostí začal zapisovat do svého deníku tak, abych je následně aplikoval do svého života. Zaujala mě nejen neskutečná hloubka myšlenek, po kterých mně začal pomalu téct pot po palici, protože jsem se zamýšlel nad tím, že tě to potkává v běžném životě a že se dle toho dá řídit. Plus, jak to bylo podané. Tím chci říct, že já s trochu pomalejším myšlením, jsem se musel dát na chvíli pauzu, abych to nějak vstřebal. Ve své kapacitě mozku nad tím bádal a prostě hluboce nad tím přemýšlel, ono tě to prostě donutí, jinak to nejde. Samozřejmě s úsměvem se přiznám, že ne vše má hlava polapila, ale z druhé strany mnohé jsem si i vzal.

Cestou válečníka je míněna smrt. To znamená zvolit si smrt všude tam, kde je nutná volba mezi životem a smrtí. Busídó neznamená nic jiného než toto. Znamená to vidět skrze věci, být pevně rozhodnutý

Když jsem brouzdal stránkami postupně dále, narážel jsem na další knihy. Od toho se vlastně odvíjí z názvu "Kniha pěti kruhů" - Kniha země, Kniha vody, Kniha ohně, Kniha větrů a Kniha prázdnoty. Každá kniha skrývá něco unikátního. Pro mě byl nejzajímavější asi finiš ala kniha Dokukódó. Nechci nějak znehodnocovat ostatní knihy, to ne, ale za mě to mělo krásný závěr s poučením a zásadami. Co samozřejmě nemohu opomenout tak je fajn, že tam je zaznamenáno podrobně co, který pojem znamená, takže mi to v tomhle hodně pomáhalo a neměl jsem v tom takový guláš. Celkově jsem knihu četl třikrát. Mám z ní popravně menší salát, jelikož jsem nešika tak jsem ji jednou polil... Nicméně v samotné knize je napsané, že tato kniha se zabývá převážně strategií a čím vícekrát čteš tuto knihu, tím více toho najdeš. Tudíž je dobré a nutné jí číst znovu a znovu, protože je možné, že jste mohli něco přehlédnout. Což mohu sám potvrdit. Samotnou knihu mám furt na očích a nepochybuji o tom, že do ní několikrát ještě nahlédnu.

Musím také podotknout, že místy bylo čtení trochu těžší, tedy pro mě bylo, ale za mě, když to mám hodnotit jako amatérský čtenář a ani jsem nečekal podám takovou recenzi, že se tak rozepíši. Jsem ochotný této knize dát 85. procent svého hodnocení.